Mezi čtyřma očima
Rozhovor mezi odcházející ředitelkou a nastupujícím ředitelem základní školy přináší jedinečnou příležitost nahlédnout do procesu předávání vedení a zkušeností v oblasti vzdělávání. V této klíčové chvíli se setkáváme s paní Zdeňkou Pavlíčkovou, která vedla naši školu po dobu šestnácti let, a panem Petrem Janouškem, který nyní převezme její štafetu. Během svého působení zavedla Zdeňka Pavlíčková řadu inovativních vzdělávacích metod a její odhodlání a vize byly inspirací nejen pro žáky a učitele, ale i pro širší komunitu. Petr Janoušek, který má za sebou dlouholeté pedagogické zkušenosti, přichází s novými nápady a elánem, aby pokračoval v jejích šlépějích a dále rozvíjel nejen školní prostředí.
PJ: Co tě vedlo k rozhodnutí skončit ve funkci ředitelky školy?
ZP: To bychom se museli vrátit na úplný začátek. Když jsem před šestnácti lety dostala příležitost vést beranovskou školu, bylo mi 44 let a říkala jsem si, že když mně i celému týmu práce bude dávat smysl a bude nás bavit, mohla bych být ředitelkou školy do šedesáti. A to mi nedávno bylo. Práce mě stále baví, pořád mi dává smysl, i když se mnohdy cítím unavenější, skvělý tým naší školy a její žáci mně dávají energii a pomohli mi překonat v posledním roce i bolestné ztráty, kdy jsem si uvědomila, že je čas zpomalit a věnovat se sobě, rodině a samozřejmě své práci, jen v jiné roli, protože učitelkou jsem chtěla být od malička. Funkční období ředitele školy je šestileté, 30.6. 2024 mi skončí, tak se to všechno hezky sešlo. Předávám štafetu a těším se na nové výzvy a jsem vděčná za možnost ve škole dále působit.
ZP: Jaké máš plány a priority pro nadcházející školní rok?
PJ: I přesto, že se nacházíme v období, kdy se již všichni učitelé a žáci těší na zasloužené prázdniny, já vyhlížím prázdniny a nový školní rok s velkým očekáváním, s příměsí obav a těšení se.
V současné době mě plně zaměstnává moje role třídního učitele. Samozřejmě i díky Tobě, kdy ve volných chvílích mohu nahlížet pod pokličku ředitelské práce, přemýšlím, jakým způsobem nastartovat nový školní rok. Sám cítím, že si přeji, aby přechod na nové vedení byl co nejplynulejší, zkrátka, aby nebylo moc poznat, že s novým školním rokem v ředitelně nesedíš Ty, ale já. Toto nastavení vychází z mé koncepce, kdy se nebudu snažit bourat zavedené, nýbrž vystihnout a podpořit dobré a odstranit nefungující. Mnohému jsem se od Tebe naučil. Jsi můj profesní a lidský vzor. A vím, že když nezklamu svého velkého učitele, budu dobrým ředitelem. Především však nechci zklamat sebe.
Mojí prioritou je zvládnout nový školní rok se všemi výzvami důstojně, bez ztráty kytičky a postupným způsobem posouvat dle možností jednotlivé oblasti správným směrem. Především získat si důvěru svých kolegů, zřizovatele a rodičů, to bude pro mě úkol nejtěžší, ale souvisí s tím, jak dobře a rychle si osvojím schopnosti lídra, právníka, pedagoga, psychologa, stavbyvedoucího a schopnosti dalších profesí, které se v ředitelské praxi snoubí.
PJ: Jakou úlohu bys chtěla nyní na škole zastávat?
ZP: Uvědomuji si, že změna pro mě osobně nebude vůbec jednoduchá. Napadají mě různé otázky. Šestnáct let jsem se snažila nejen naši školu vést, ale také ji posouvat kupředu. Moje snaha byla vždy zaměřena na to, aby nebyla jen místem, kde se předávají znalosti, ale kde se také formují charaktery a rozvíjejí lidské potenciály. Věřím, že v tomto jsme byli úspěšní. Ale také vím, že práce ještě zdaleka není hotova, a tak mohu a chci své zkušenosti a chuť využít na další cestě. Vzpomínám si, jak pro mě bylo těžké zorientovat se v práci ředitelky, tehdejší situace nebyla jednoduchá, ale společně jsme překonali počáteční rozpaky a získávali jsme si důvěru veřejnosti. Ve školském systému je známá pozice uvádějícího učitele. A co začínající ředitel? Jak bych takového mentora na začátku své ředitelské cesty potřebovala! A tak svou další úlohu bych viděla i jako roli mentorskou. Budeš-li chtít, ráda Ti pomohu, protože každý začátek je těžký, ale může být snadnější, když víš, koho se zeptat. To přece učíme i naše děti, žáky, že není ostuda požádat o pomoc nebo o radu.
ZP: Jakým způsobem plánuješ zapojit žáky, učitele a rodiče do procesu zlepšování školy a jaké změny bys rád viděl v následujících letech?
PJ: Osobně o škole přemýšlím jako o živoucím organismu, který tvoří výše zmíněné skupiny lidí. Každý z nich školou prošel, nebo jí prochází. Všichni tedy mají na školu své vzpomínky, ať už dobré, či špatné. Ze vzpomínek pak často vyplývají různé postřehy, kterým je dobré naslouchat a vnímat je. Od rodičů a prarodičů je to možnost širokého nadhledu a srovnání tehdy a teď. Rodiče nabízí pohled zvenčí a žáci dovedou velmi kriticky a mnohdy věcně zhodnotit ledacos, stačí se dobře zeptat a získávat zpětnou vazbu. Je dobré tyto pohledy vnímat, třídit je a alespoň si jich být vědom.
Myslím si, že práce s komunitou je velmi silná stránka naší školy a já bych ji moc rád prohloubil a rozvíjel. Chci pokračovat v pořádání školního plesu, zahradní slavnosti, Vánočního jarmarku. Nově bych rád přizval žáky na rodičovské schůzky, či na jednání zastupitelstva obce, potažmo rady obce. Obecně se budu snažit přemýšlet spolu s učiteli, žáky a rodiči o beranovské škole jako o naší společné škole a místu, kam chodí jejich děti rády a rodiče toto místo spoluvytváří a užívají pro svůj prospěch. Chtěl bych oslovit otevřené a šikovné maminky a tatínky, kteří by nám ve svém volném čase vzhledem ke svým možnostem a schopnostem mohli pomoci. Ne vše, ale spoustu věcí se dá vytvořit, myslím si, také svépomocí. Nyní hovořím např. o zahradním altánu ve škole i školce, ohništi, vyvýšených záhonech v okolí školy apod.
Výše zmíněné snahy bych však vyšly naprázdno, pokud by nebyly podpořeny dobře fungujícím, komunikujícím a neustále se učícím týmem pedagogů, který je veden a podporován osvíceným lídrem.
PJ: Jak si představuješ dobrou školu?
ZP: To je složitá otázka. Pro mě je dobrá škola taková, kde se děti, učitelé, zaměstnanci i rodiče cítí dobře. Kde všichni víme, proč něco děláme, kde z nás jde energie, díky níž se propojujeme s dětmi a navzájem, vytváříme vztahy, vzájemně si nasloucháme. Aby škola fungovala, musí tvořit smysluplný celek tvořený různými činnostmi, vztahy, pravidly a ději. Každý z nás, kdo ke škole patříme, máme možnost ovlivnit její fungování. Bohužel, oběma směry. Proto nejdůležitější v celém systému je člověk milující svou práci, který se snaží ze všeho dostat to nejlepší, inspiruje, je zvídavý, váží si příležitostí a dělá víc, než musí. Je to dřina, ale stojí za to.
ZP: A podle čeho si Ty myslíš, že se pozná kvalitní škola?
PJ: Můžeme si myslet, že děláme všechno dobře, ale nejlepší zpětnou vazbu dá vždy zaměstnanec či zástupce komunity. Jednoduchá otázka „A jaká je ta škola v Beranově?“. Pakliže většina lidí bude odpovídat s despektem, je to pro mě jako ředitele, či učitele varovný signál. Něco není v pořádku. Nějaký důvod ta negativní sdělení musí mít.
Kvalitní škola je postavená na kvalitní a dobře čitelné vizi, která je sdílena všemi členy komunity. V kvalitní škole je nastavena zdravá komunikace mezi všemi účastníky vzdělávacího procesu. V kvalitní škole si jsou všichni zaměstnanci i žáci vědomi odpovědnosti za vlastní učení.
V kvalitní škole se budují zdravé vztahy, které vytvoří příjemné klima, jež je zárukou bezpečného, podporujícího a inspirujícího prostředí. Bez dobrého klimatu nikdy nemůže probíhat proces přirozeného a kvalitního učení.
PJ: Jak budeš trávit letošní prázdniny?
ZP: Nezačnou nijak netradičně. To že děti s vysvědčením radostně chvátají na prázdniny, pro ředitele školy, jeho zástupce, provozní zaměstnance tak úplně neplatí. Letos se první dva týdny budeme vídat téměř denně, abychom si školu předali. Je to spousta úkonů a činností, které je potřeba udělat, když se mění vedení školy.
A pak určitě bude čas na odpočinek, kolový výlet s vnoučaty, těším se na pěkné večery s knížkou a sklenkou dobrého vína u nás na pergole. Nic mimořádného, spíš plánujeme z týdne na týden. Máme rádi turistiku, cyklistiku, vodu, aktivní trávení volného času. Neláká nás dovolená v přeplněných rezortech u moře. Ráda poslouchám podcasty, rozhovory se zajímavými lidmi, které mě mohou inspirovat na mé další cestě. Volný čas bych ráda využila i k uspořádání myšlenek, plánů a kdo ví, třeba se pustím i do psaní knihy. Uvidíme.
ZP: A Ty? Jaký máš plán na prázdniny?
PJ: Letošní prázdniny budou pro mě osobně úplně jiné z pochopitelných důvodů. Jak jsi již zmínila, první dva červencové týdny strávíme společně. Převezmu si veškerou agendu a budu s otevřenýma očima, nastraženýma ušima, a především otevřenou myslí přijímat všechna doporučení, rady a pečlivě si je třídit. Tvé pomoci si nesmírně vážím a vím, že od jisté doby budu na všechna rozhodnutí úplně sám, ale rád využiji Tvé nabídky pomoci a rozhodně jí nepohrdnu. Po těchto intenzivních dvou týdnech odjedu s rodinou na týdenní dovolenou do jižních Čech. V dalším období se již budu opět pohybovat ve škole, hledat inspiraci, přemýšlet, stěhovat a také se věnovat prioritně své rodině a svým milovaným koníčkům sportu, hudbě a myslivosti. Má rodina je pro mě vším a pokud bude spokojená rodina, budu spokojený já. Pokud budu spokojený, budu prospěšný a užitečný ve své profesi.
Zdeni, děkuji Ti za další příjemný a inspirativní rozhovor. Slibuji Ti, že povedu školu podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, abych nezklamal sám sebe, své kolegy, žáky a rodiče a všechny, jejichž důvěru si získám. Vážím si Tvé pomoci a bude mi velkou ctí mít Tě nadále v týmu jako kolegu, přítele a pedagogického guru.
I mně se s Tebou, Petře, hezky povídalo. Je vždycky krásné se na něco nového těšit, mít možnost věci posouvat, měnit, ovlivňovat. Kdo nehoří, nemůže zapalovat. I špetka obavy je důležitým kořením, umožňujícím respekt, pokoru a citlivost. Neomylní jsou totiž necitliví a je dobré se jim vyhnout. Ať se Tobě, nám a celé škole daří.
Rozhovor mezi odcházející ředitelkou a nastupujícím ředitelem základní školy přináší jedinečnou příležitost nahlédnout do procesu předávání vedení a zkušeností v oblasti vzdělávání. V této klíčové chvíli se setkáváme s paní Zdeňkou Pavlíčkovou, která vedla naši školu po dobu šestnácti let, a panem Petrem Janouškem, který nyní převezme její štafetu. Během svého působení zavedla Zdeňka Pavlíčková řadu inovativních vzdělávacích metod a její odhodlání a vize byly inspirací nejen pro žáky a učitele, ale i pro širší komunitu. Petr Janoušek, který má za sebou dlouholeté pedagogické zkušenosti, přichází s novými nápady a elánem, aby pokračoval v jejích šlépějích a dále rozvíjel nejen školní prostředí.
PJ: Co tě vedlo k rozhodnutí skončit ve funkci ředitelky školy?
ZP: To bychom se museli vrátit na úplný začátek. Když jsem před šestnácti lety dostala příležitost vést beranovskou školu, bylo mi 44 let a říkala jsem si, že když mně i celému týmu práce bude dávat smysl a bude nás bavit, mohla bych být ředitelkou školy do šedesáti. A to mi nedávno bylo. Práce mě stále baví, pořád mi dává smysl, i když se mnohdy cítím unavenější, skvělý tým naší školy a její žáci mně dávají energii a pomohli mi překonat v posledním roce i bolestné ztráty, kdy jsem si uvědomila, že je čas zpomalit a věnovat se sobě, rodině a samozřejmě své práci, jen v jiné roli, protože učitelkou jsem chtěla být od malička. Funkční období ředitele školy je šestileté, 30.6. 2024 mi skončí, tak se to všechno hezky sešlo. Předávám štafetu a těším se na nové výzvy a jsem vděčná za možnost ve škole dále působit.
ZP: Jaké máš plány a priority pro nadcházející školní rok?
PJ: I přesto, že se nacházíme v období, kdy se již všichni učitelé a žáci těší na zasloužené prázdniny, já vyhlížím prázdniny a nový školní rok s velkým očekáváním, s příměsí obav a těšení se.
V současné době mě plně zaměstnává moje role třídního učitele. Samozřejmě i díky Tobě, kdy ve volných chvílích mohu nahlížet pod pokličku ředitelské práce, přemýšlím, jakým způsobem nastartovat nový školní rok. Sám cítím, že si přeji, aby přechod na nové vedení byl co nejplynulejší, zkrátka, aby nebylo moc poznat, že s novým školním rokem v ředitelně nesedíš Ty, ale já. Toto nastavení vychází z mé koncepce, kdy se nebudu snažit bourat zavedené, nýbrž vystihnout a podpořit dobré a odstranit nefungující. Mnohému jsem se od Tebe naučil. Jsi můj profesní a lidský vzor. A vím, že když nezklamu svého velkého učitele, budu dobrým ředitelem. Především však nechci zklamat sebe.
Mojí prioritou je zvládnout nový školní rok se všemi výzvami důstojně, bez ztráty kytičky a postupným způsobem posouvat dle možností jednotlivé oblasti správným směrem. Především získat si důvěru svých kolegů, zřizovatele a rodičů, to bude pro mě úkol nejtěžší, ale souvisí s tím, jak dobře a rychle si osvojím schopnosti lídra, právníka, pedagoga, psychologa, stavbyvedoucího a schopnosti dalších profesí, které se v ředitelské praxi snoubí.
PJ: Jakou úlohu bys chtěla nyní na škole zastávat?
ZP: Uvědomuji si, že změna pro mě osobně nebude vůbec jednoduchá. Napadají mě různé otázky. Šestnáct let jsem se snažila nejen naši školu vést, ale také ji posouvat kupředu. Moje snaha byla vždy zaměřena na to, aby nebyla jen místem, kde se předávají znalosti, ale kde se také formují charaktery a rozvíjejí lidské potenciály. Věřím, že v tomto jsme byli úspěšní. Ale také vím, že práce ještě zdaleka není hotova, a tak mohu a chci své zkušenosti a chuť využít na další cestě. Vzpomínám si, jak pro mě bylo těžké zorientovat se v práci ředitelky, tehdejší situace nebyla jednoduchá, ale společně jsme překonali počáteční rozpaky a získávali jsme si důvěru veřejnosti. Ve školském systému je známá pozice uvádějícího učitele. A co začínající ředitel? Jak bych takového mentora na začátku své ředitelské cesty potřebovala! A tak svou další úlohu bych viděla i jako roli mentorskou. Budeš-li chtít, ráda Ti pomohu, protože každý začátek je těžký, ale může být snadnější, když víš, koho se zeptat. To přece učíme i naše děti, žáky, že není ostuda požádat o pomoc nebo o radu.
ZP: Jakým způsobem plánuješ zapojit žáky, učitele a rodiče do procesu zlepšování školy a jaké změny bys rád viděl v následujících letech?
PJ: Osobně o škole přemýšlím jako o živoucím organismu, který tvoří výše zmíněné skupiny lidí. Každý z nich školou prošel, nebo jí prochází. Všichni tedy mají na školu své vzpomínky, ať už dobré, či špatné. Ze vzpomínek pak často vyplývají různé postřehy, kterým je dobré naslouchat a vnímat je. Od rodičů a prarodičů je to možnost širokého nadhledu a srovnání tehdy a teď. Rodiče nabízí pohled zvenčí a žáci dovedou velmi kriticky a mnohdy věcně zhodnotit ledacos, stačí se dobře zeptat a získávat zpětnou vazbu. Je dobré tyto pohledy vnímat, třídit je a alespoň si jich být vědom.
Myslím si, že práce s komunitou je velmi silná stránka naší školy a já bych ji moc rád prohloubil a rozvíjel. Chci pokračovat v pořádání školního plesu, zahradní slavnosti, Vánočního jarmarku. Nově bych rád přizval žáky na rodičovské schůzky, či na jednání zastupitelstva obce, potažmo rady obce. Obecně se budu snažit přemýšlet spolu s učiteli, žáky a rodiči o beranovské škole jako o naší společné škole a místu, kam chodí jejich děti rády a rodiče toto místo spoluvytváří a užívají pro svůj prospěch. Chtěl bych oslovit otevřené a šikovné maminky a tatínky, kteří by nám ve svém volném čase vzhledem ke svým možnostem a schopnostem mohli pomoci. Ne vše, ale spoustu věcí se dá vytvořit, myslím si, také svépomocí. Nyní hovořím např. o zahradním altánu ve škole i školce, ohništi, vyvýšených záhonech v okolí školy apod.
Výše zmíněné snahy bych však vyšly naprázdno, pokud by nebyly podpořeny dobře fungujícím, komunikujícím a neustále se učícím týmem pedagogů, který je veden a podporován osvíceným lídrem.
PJ: Jak si představuješ dobrou školu?
ZP: To je složitá otázka. Pro mě je dobrá škola taková, kde se děti, učitelé, zaměstnanci i rodiče cítí dobře. Kde všichni víme, proč něco děláme, kde z nás jde energie, díky níž se propojujeme s dětmi a navzájem, vytváříme vztahy, vzájemně si nasloucháme. Aby škola fungovala, musí tvořit smysluplný celek tvořený různými činnostmi, vztahy, pravidly a ději. Každý z nás, kdo ke škole patříme, máme možnost ovlivnit její fungování. Bohužel, oběma směry. Proto nejdůležitější v celém systému je člověk milující svou práci, který se snaží ze všeho dostat to nejlepší, inspiruje, je zvídavý, váží si příležitostí a dělá víc, než musí. Je to dřina, ale stojí za to.
ZP: A podle čeho si Ty myslíš, že se pozná kvalitní škola?
PJ: Můžeme si myslet, že děláme všechno dobře, ale nejlepší zpětnou vazbu dá vždy zaměstnanec či zástupce komunity. Jednoduchá otázka „A jaká je ta škola v Beranově?“. Pakliže většina lidí bude odpovídat s despektem, je to pro mě jako ředitele, či učitele varovný signál. Něco není v pořádku. Nějaký důvod ta negativní sdělení musí mít.
Kvalitní škola je postavená na kvalitní a dobře čitelné vizi, která je sdílena všemi členy komunity. V kvalitní škole je nastavena zdravá komunikace mezi všemi účastníky vzdělávacího procesu. V kvalitní škole si jsou všichni zaměstnanci i žáci vědomi odpovědnosti za vlastní učení.
V kvalitní škole se budují zdravé vztahy, které vytvoří příjemné klima, jež je zárukou bezpečného, podporujícího a inspirujícího prostředí. Bez dobrého klimatu nikdy nemůže probíhat proces přirozeného a kvalitního učení.
PJ: Jak budeš trávit letošní prázdniny?
ZP: Nezačnou nijak netradičně. To že děti s vysvědčením radostně chvátají na prázdniny, pro ředitele školy, jeho zástupce, provozní zaměstnance tak úplně neplatí. Letos se první dva týdny budeme vídat téměř denně, abychom si školu předali. Je to spousta úkonů a činností, které je potřeba udělat, když se mění vedení školy.
A pak určitě bude čas na odpočinek, kolový výlet s vnoučaty, těším se na pěkné večery s knížkou a sklenkou dobrého vína u nás na pergole. Nic mimořádného, spíš plánujeme z týdne na týden. Máme rádi turistiku, cyklistiku, vodu, aktivní trávení volného času. Neláká nás dovolená v přeplněných rezortech u moře. Ráda poslouchám podcasty, rozhovory se zajímavými lidmi, které mě mohou inspirovat na mé další cestě. Volný čas bych ráda využila i k uspořádání myšlenek, plánů a kdo ví, třeba se pustím i do psaní knihy. Uvidíme.
ZP: A Ty? Jaký máš plán na prázdniny?
PJ: Letošní prázdniny budou pro mě osobně úplně jiné z pochopitelných důvodů. Jak jsi již zmínila, první dva červencové týdny strávíme společně. Převezmu si veškerou agendu a budu s otevřenýma očima, nastraženýma ušima, a především otevřenou myslí přijímat všechna doporučení, rady a pečlivě si je třídit. Tvé pomoci si nesmírně vážím a vím, že od jisté doby budu na všechna rozhodnutí úplně sám, ale rád využiji Tvé nabídky pomoci a rozhodně jí nepohrdnu. Po těchto intenzivních dvou týdnech odjedu s rodinou na týdenní dovolenou do jižních Čech. V dalším období se již budu opět pohybovat ve škole, hledat inspiraci, přemýšlet, stěhovat a také se věnovat prioritně své rodině a svým milovaným koníčkům sportu, hudbě a myslivosti. Má rodina je pro mě vším a pokud bude spokojená rodina, budu spokojený já. Pokud budu spokojený, budu prospěšný a užitečný ve své profesi.
Zdeni, děkuji Ti za další příjemný a inspirativní rozhovor. Slibuji Ti, že povedu školu podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, abych nezklamal sám sebe, své kolegy, žáky a rodiče a všechny, jejichž důvěru si získám. Vážím si Tvé pomoci a bude mi velkou ctí mít Tě nadále v týmu jako kolegu, přítele a pedagogického guru.
I mně se s Tebou, Petře, hezky povídalo. Je vždycky krásné se na něco nového těšit, mít možnost věci posouvat, měnit, ovlivňovat. Kdo nehoří, nemůže zapalovat. I špetka obavy je důležitým kořením, umožňujícím respekt, pokoru a citlivost. Neomylní jsou totiž necitliví a je dobré se jim vyhnout. Ať se Tobě, nám a celé škole daří.
