Výlet na Orlí hnízdo

Orlí hnízdo
Dne 25. června 2019 se vydali zájemci z řad žáků druhého stupně na poznávací zájezd na Orlí hnízdo do Německého Berchtesgadenu. Původně plánovaný termín 7. června byl z důvodu nepříznivého počasí a následného uzavření přístupové cesty na horu Kehlstein pro veřejnost zrušen. S bezmála třítýdenním zpožděním jsme se vypravili na dobrodružné putování po oblasti zvané Salzkammergut, která proslula v dějinách Německa svým obrovským bohatstvím v podobě nalezišť soli kamenné. A právě v této oblasti, nebo spíše na jejím okraji se tyčí Berchtesgadenské Alpy, jejichž krása učarovala mimo jiné také největším zločincům z řad nacistických pohlavárů. Tito si zde nechávali stavět honosná letní sídla, na která vyráželi společně se svými druhy, či nejbližšími. Jedním z těchto sídel je právě Kehlsteinhaus (Američany nazývaný jako Orlí hnízdo), jež byl vybudován na hoře Kehlstein u příležitosti oslav 50. narozenin Adolfa Hitlera. Adolf Hitler se zde setkával se svými soukmenovci Hermannem Göringem, či Josephem Goebbelsem, aby v poklidu s výhledem na nejvyšší horu oblasti Watzmann naplánovali další ze svých zločinných aktivit. Po bezmála šestihodinové cestě, která byla narušena pouze hodinovým zpožděním vinou dopravní nehody na jedné z rakouských dopravních tepen, jsme stanuli na úpatí hory Kehlstein, kde jsme strávili hodinové čekání na odjezd k pozlacenému výtahu rozchodem, který většina z poutníků využila k nákupu suvenýrů. Dopravní terminál, sloužící pouze k přepravě osob na horu Kehlstein, má podobu menšího autobusového nádraží. Každému cestujícímu je na základě zakoupení jízdenky přidělen čas a vůz s číslem nástupního místa. Jízda speciálně upravenými autobusy z dopravního terminálu nad Berchtesgadenem trvá pouhých dvacet minut, během nichž je možné fotografovat vyhlídky, jichž se za okny během přepravy nabízí více než dost. Pěší přesun ve skále vyhloubeným tunelem k výtahu a samotná jízda více než dvacetimístným pozlaceným výtahem nabízí návštěvníkům velmi silný zážitek. Samotná prohlídka vrcholu na hoře Kehlstein, prohlídka vnitřní části Orlího hnízda je pak přehlídkou famózních výhledů na vrcholky okolních hor, zalesněné krajiny, či přilehlého jezera Königssee. Téměř dvouhodinový pobyt v nadmořské výšce přesahující 1800m n. m. jsme zakončili opětovným sjezdem pomocí výtahu a speciálně upravených autobusů až k nástupnímu terminálu nad městečkem Berchtesgaden. Naše putování po Německu a Rakousku však tímto ještě zdaleka nebylo u konce. Protože v tento den panovalo opravdu tropické počasí, vzal jistě každý za vděk možnosti alespoň malého osvěžení v podobě smočení končetin v jantarově zbarvené avšak velmi studené vodě Královského jezera. Zde si výletníci mohli vybrat možnosti výšlapu na nedalekou vyhlídku, ze které je možné přehlédnout jezero z jeho dvou třetin, či projít některý z obchodů, či stánků, které lemovaly přístupovou cestu z parkoviště až ke břehu. Ještě se chuťové pohárky našich očí nestačily nabažit a již bylo nutné přesunout se k dalšímu cíli naší cesty, kterým bylo jezero Mondsee, u něhož jsme měli možnost přehlédnout z vyhlídkového místa jeho průzračnou hladinu, využít bezplatných toalet, po nichž je na podobných cestách vždy bezmezná poptávka a následně i dokoupit zásoby pití, které v tomto horkém počasí rychle docházelo. Posledním cílem pak byl přejezd k Zámku Orth v rakouském Gmundenu.  Tento zámeček, který byl původně tvrzí, byl vybudován uprostřed jezera a dnes tvoří jednu z největších dominant již zmíněného Gmundenu. Žáci měli možnost přejít po dřevěném mostě nad hladinou jezera Traunsee až na nádvoří celého objektu, které svým vzhledem silně připomíná zámek v Telči. Unavení ale spokojení turisté se pak přesunuli do klimatizovaného autobusu a vydali se na cestu zpět do České republiky. S ohledem na reakce účastníků lze vyhodnotit poznávací zájezd jako vydařený. Po celou dobu se nám věnoval náš pan průvodce pan Rudolf Kadlec, který vždy podrobně přiblížil a okomentoval prohlížené pamětihodnosti jak v době aktivních prohlídek, tak i v čase stráveném v autobuse při průjezdu zajímavým místem.
 
 
     Fond Vysočiny